Jsi Ty vůbec "normální"? ☺
Bezpečnostní a další důležité informace o webu
Jak mohou žít děti a mládež v pohodě - úvod a rozcestník.
Určitě jsi se již někdy dostal (-a) do situace, že když někdo z Tvých vrstevníků řekne vtip, tak se všichni okolo plácají smíchy a když ten samý vtip řekne někdo jiný, tak dávají moc okatě najevo, jaká to je kravina.
Podobně se může stát, že něco ve třídě začneš vykládat a ostatní se odvrátí, jako že je to vůbec nezajímá, nebo dělají, že mají nějakou "práci" a když to samé říká někdo jiný, tak se zaujetím poslouchají a na téma živě reagují, smějí se apod.
To je celkem běžné. Já, když mám poslouchání o tom, jaká se kde stala tragédie, kolik toho kdo vypil v hospodě, jak se na fotbale zase někdo porval, co zase bude zdražený apod. již tak akorát, zapojím se do diskuse informací, co zase vyvedli kocouři, jak králíček zbaštil mrkev, kterou jsem mu cestou z práce hodil apod. ☺
A máš vidět, jak hned konverzace začne váznout ☺, všichni se raději otočí jinam, předstírají nějakou činnost, nebo si zasunou do uší sluchátka a hned se přestane o věcech, které mne nezajímají, mluvit.
Mám utkvělou představu, že když mi někdo povídá 10 minut o tom, co zaujme jeho, tak pak musím 10 minut zase mluvit já o tom, co zajímá mne a někdo si na to špatně zvyká ☺.
Zvykněte si, že každý rád vykládá o tom, co zajímá jeho, ale poslouchat druhé povídat o tom, co zajímá zase je, to už není tak běžné. Kdo to umí, tak ten pak je tzv. král salónů a říká se tomu umění naslouchat.
Pamatuj: Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.
Možná, že patříš k těm, kteří toho moc nenamluví, takže by Tě mohla zaskočit existence těch, kteří by se mohli nazývat tlachalové. To jsou ti, kteří od rána do večera stále něco tlachají a plácají, jen aby byli centrem pozornosti, případně ještě také předčítači, kteří ze všeho nejraději nahlas všem okolo předčítají alespoň titulky z novin, když už přímo nečtou celé články.
Mít takové jedince kolem sebe, to je ovšem náramná věc, ušetříš spoustu peněz za noviny a časopisy, protože to vše pak víš zadarmo! Pravda, nesmíš nikomu takovému říci, aby s tím přestal, protože na to jsou velice hákliví a mohli by Ti potom dělat různé naschvály. Jsou sice celkem neškodní, ale protože většinou předčítají nějaké jobovky a katastrofické zprávy, tak pro Tvůj vývoj to nemá valný význam.
Je potřeba si i na tohle zvyknout, aby Ti to později nepřinášelo nějaké stresové situace, protože také to je zcela normální, netrap se tím a udělej si z toho naopak hru, jako já ☺. Sečteno a podtrženo, Ty jsi normální zcela určitě již jen z toho důvodu, že jsi to dočetl až sem, hlupáky takový text většinou nezaujme.
Veď v patrnosti také to, že svět je samá faleš a přetvářka a mnohá tzv. "kamarádství" se často odvíjejí od toho, jak kdo koho k něčemu, nebo na něco, potřebuje, nebo se domnívá, že by někdy v budoucnosti potřebovat mohl.
Jsou také "kamarádi", kteří se k Tobě budou hlásit jen v případě, že patří do skupiny těch, kteří kolem sebe stále někoho musejí mít a zrovna nikoho takového u sebe nemají. Ke stolu v jídelně si k tobě třeba Venca nikdy nesedne, ale když nemá zrovna svůj obvyklý "doprovod", tak si sedne alespoň k Tobě, aby nebyl sám...
Ke mně si třeba v jídelně několik roků sedávali "kamarádi" Zdeněk Č. a Milan V. ☺ a furt do mne něco "hučeli", ačkoliv vědí, že "Kagdá ja jem. ja gluch i něm", čímž mně samozřejmě narušovali trávicí pochod ☺, ale můj web ještě nenavštívili, ačkoliv jim to stále připomínám... No, řekněte, co tohle je za kamarády...
V poslední době se mnou ale chodí do jídelny nová hezká kolegyně (heč!), a tak ti dva kluci ušatí asi nemají odvahu si přisednout ☺. A mám klid. Skoro... To víte, ženská ☺.
Ona je sice upovídaná také, ale ruku na srdce, kouká se na ni přece jenom lépe, než na Z.Č., nebo M.V. ☺ a jídlo se přece má odehrávat v hezkém prostředí. A na požádání také umí i mlčet ☺ a když jí o to poprosím, neurazí se, jen se na mne podívá tak nějak zvláštně, jakoby tázavě, zvědavě, přitom dobrácky.
To je možná i jeden z důvodů, proč je potřeba něco umět, něco znát, o něčem mít přehled, něco ovládat, v něčem vynikat atd., protože tím se staneš nejen sobě, ale i všem okolo prospěšný a užitečný a pak budeš mít kamarádů habaděj...
Případně stačí vyhrát hlavní cenu v nějaké loterii, to nemusíš umět vůbec nic a o "přátele" pak také není žádná nouze ☺.
Jo, souhlas, to není to pravé kamarádství, ale spíš jakýsi obchod, ale i to může být prospěšné a není to nic špatného. Vím ze svého okolí dost příkladů, kdy někdo začal "kamarádit" s někým dalším jen proto, že ten mu naopak pomáhal radou či skutkem...
Odborně se tomu, např mezi houbou a lišejníkem, říká symbióza, neboli spolupráce dvou organismů, to ale není přesně tento případ u lidí, tak já nevím... Dalo by se to možná nazvat účelové svěcení prostředků. Ti dávám kapky, co? Takové divné výrazy... Ono se totiž říká, že účel světí prostředky.
Pro mne je např. dostatečný signál, že mne někdo bere takového, jaký jsem, se všemi klady i zápory, že bude ochotně poslouchat i to moje tlachání o kocourech a králíčkách ☺, ačkoliv vím, jaká to asi je zátěž na nervy ☺. Potom vím, že to je opravdový kamarád a takového si vážím.
Jak poznat skutečného kamaráda, nebo kamarádku?
Návrat zpět nahoru, kde je "menu" odkazů.