Život je sice boj, ale vůbec se ho neboj.
Bezpečnostní a další důležité informace o webu
Jak mohou žít děti a mládež v pohodě - úvod a rozcestník.
V přírodě nežijí jen přítulní křečkové a neškodní chundelatí králíčkové, ale také jedovatí hadi, bodavé včelky, vosy, sršni, v moři plavou perutýni, električtí rejnoci apod. nebezpeční tvorové, proto je nutné taková nebezpečí znát a vědět, že existují.
Ani blbců není tedy potřeba se bát (až na výjimky), jenom je potřeba s nimi počítat a na možné setkání s nimi být předem náležitě připraven, umět se jim případně potřeby i nějak bránit.
Máš nějakého sourozence a stále se spolu perete a děláte si naschvály, až Vás rodiče okřikují? Já se domnívám, že pokud neteče krev ☺, tak je to celkem dobrá průprava na další život v lidské společnosti, protože podobně "kočkovat" se budeš asi až do konce života. Na střední i vysoké škole, v zaměstnání, na úřadech, u lékaře, v obchodech, ale i v hospodě.
Včas si urči "mantinely", které jsi ochoten uznávat a trpět, vše co se bude dít nad jejich rámec, důsledně odmítej a nenech si líbit vše, co kdo bude dělat. Jasně a srozumitelně je každému sděl, a když je někdo nebude respektovat, vhodným způsobem reaguj a důsledně na jejich dodržování trvej. Jednou povolíš a přiděláš si pak tím zbytečné životní komplikace navíc.
Zvykej si obhajovat svoje myšlenky a názory, budeš to potřebovat, ale samozřejmě v rozumné míře a trénuj si při tom hnedka, že pravdu může mít i ten druhý... Každý se může mýlit a frajer je ten, kdo to umí přiznat, ne ten, kdo stále obhajuje něco, o čem ví, že je to blbost, ale má z toho nějaký prospěch, tak proč by o něj měl přijít, nebo je zkrátka pouze ješitný.
Buduj si zázemí, oázu klidu, časem to oceníš.
Všude dobře, doma nejlépe, to je stará pravda a pouze domov se v dnešním světě dá považovat za relativně bezpečné místo, i když ani tam vždy nevládne pouze idylka. Koutek na hraní, oblíbené hračky, klidný spánek... To přece nejsou nijak velké požadavky na "domov" dítěte.
Doma se musíš cítit v bezpečí za všech okolností a pokud tomu tak není, je někde chyba.
Děti často a rády zlobí ☺, to je známý fakt, je to tedy celkem normální věc, takže, když občas "padne facka", dá se to pochopit a nedělal bych z toho žádnou vědu.
Za ty prachy, co rodiče zaplatí např. za dětské ošacení, to je i tak pro děti docela dobrý obchod ☺. Boty za mnoho set korun Ti vydrží několik měsíců, facka přestane bolet za pár minut ☺. No, nekup to!
Pokud Tě ale někdo z rodičů bije třeba každý den, až se Ti dělají modřiny a vše Tě potom bolí, není to normální a doporučuji Ti, abys to řekl někomu z dospělých, komu důvěřuješ. A pokud Tě takový "důvěrník" nevyslyší a nijak Ti nepomůže, zkus klidně jiného. Děti nesmějí moc a často bít ani rodiče.
Pokud jsou Tvoji rodiče třeba jen nemožní a často vůbec ničemu nerozumějí ☺, je to celkem normální a logická věc, takže jim to raději odpusť a ber je s určitou rezervou, protože pořád jsou lepší rodiče tak trochu nedokonalí, než zcela žádní, děti z Dětských domovů by Tě o tom přesvědčily hodně rychle. Važ si domova, važ si svých rodičů, i když jim lze ledacos vytknout.
Máma, táta, rodiče... Tři slova, která mají zcela mimořádný význam pro každé dítě, od kojenců, až po stádium, nazvané teenager. Tyto dvě lidské bytosti mají totiž jedinečné postavení, které nemá ve Vesmíru obdoby...
O co jde? rodiče jsou jediní tvorové, kterým v případě, že Ti řeknou, že jsi nešika, hloupý, ničemu že nerozumíš atd., tak jim lze odpovědět následující větou: Tak to asi bude dědičné... ☺. A na to se velice těžko hledá odpověď...
Nic takového nelze říci ani nastávajícímu partnerovi, ani budoucí tchýni ☺, no zkrátka nikomu jinému a takové téma zcela určitě někdy padne. Budeš-li mít dostatek štěstí, uslyšíš možná i nejedno povzdechnutí některého z rodičů, při vzájemné "výměně názorů" na Tvoji výchovu, po kom to dítě je tak blbé? ☺
Hlavně dětem zdůrazňuji, že život často není vůbec jednoduchý, ale stále existuje naděje, že se vše v dobré obrátí. Dá se možná říci, že čím více někdo strádá jako dítě, tím má pro něj Vesmír nachystán důležitější a odpovědnější úkol. Držím Ti palce, ať vše dobře dopadne.
Spousta dětí má například jenom jednoho z rodičů, někteří dokonce žádného a musejí potom žít v dětských domovech... Vím, bývá to zdrojem mnohých stresových situací, ale snad Tě uklidní a třeba i povzbudí to, že někdy je zastáván názor, že děti si vybírají své rodiče, kterým se narodí, aby mohly zde na Zemi dosáhnout svého životního "vesmírného" cíle...
Je tedy celkem logické, že když takové dítě po čase zjistí, že si nevybralo rodiče zrovna nejlepší, zařídí to Vesmír tak, že se původní rodiče rozvedou a dítě s tím rodičem, u kterého zůstalo v péči, si potom může hledat druhého svého rodiče a jak jinak, samozřejmě vhodnějšího pro jeho záměr.
Můj první "táta" také nestál za nic, ani si se mnou nechtěl hrát, ani asi nechtěl poslouchat, jak často pláču, ale oboustranný chronický zánět středního ucha snad každý měsíc po celých prvních šest let života mi přinášel takové bolesti v hlavě, že bych to nepřál snad ani MUDr T., a tak "otěcko" po pár měsících odešel "Vinohradskou třídou neznámo kam".
Jak asi chápete, bez "kámoše" by to ale byla v postýlce celkem nuda, a tak mi máma koupila alespoň plyšového medvídka, který byl asi tak veliký, jako tehdy já ☺, takže jsem se ho, kluka ušatýho, prý zkraje i docela bál ☺.
A tak jsem se měl po čase alespoň ke komu přitulit, když už mi máma lezla na nervy s tím věčným ťu ťu ťu a ňu, ňu, ňu... ☺ Medvídka mám někde schovaného dodnes ☺, "tátu" jsem nikdy neviděl a ani po tom netoužím, protože "méďa", s hlavou vycpanou pilinami, mi byl v životě mnohem užitečnější, než on...
Neboj, človíčku, on se Ti nějaký smysl života ve správný čas objeví a uvidíš, že zase bude vše v pořádku. Koukni na tu bílou kočku zde dole, myslela si nejdříve také, že na dvorku bude zcela opuštěná, bez kamarádů a nyní má vlastně docela "na růžích ustláno"...
Maličko odbočím. Všechny děti mohu ubezpečit, že většina rodičů je má opravdově rádo. Polovina uzavřených manželství se u nás totiž rozvádí a ta druhá polovina se nerozvedla většinou právě proto, že ti manželé již mají děti a chtějí je uchránit traumatizujících zážitků s rozvodem často spojených.
V případě, že se rodiče rozvedou, i když mají děti, to je samozřejmě dost smutná věc a trápí to, ale stále to tedy neznamená, že by oba rodiče neměly to dítě, nebo děti, rádi. Soužití dvou dospělých lidí, to je každodenní řešení spousty drobnějších, ale i značně velikých problémů a ne každý dospělý má dost sil je úspěšně a odpovědně řešit.
Buď proto trpělivý, snaž se, abys nebyl od ostatních vrstevníků zcela izolován, a uvidíš, že Příroda Tě v tom zcela jistě nenechá. Samozřejmě, chce to trpělivost, protože Příroda potřebuje mít jistotu, že jsi opravdu silný jedinec a že Tě nějakým velice důležitým úkolem může v budoucnosti pověřit.
Uč se, buduj si základnu znalostí a dovedností a až přijde čas, vše se Ti to hodí a zúročíš to. Kdo nic neumí a nemá co nabídnout druhým, ten často ani nemá moc kamarádů, jak již bylo napsáno. Spousta tzv. kamarádství je totiž založena na "výměnném obchodě".
Najdi si třeba důvěrníka a společníka mezi svými hračkami, svěřuj se mu se svými přáními i starostmi, on Ti pomůže některá horší období překonat. Nejsi ale přece žádné malé dítě a tohle už jistě dávno děláš, jsi určitě šikulka, jen Ti to ještě nikdo úplně jasně neřekl...
Ideální k tomu jsou zcela určitě plyšáci a nemysli si, ne pouze pro děti. Nejeden "medvídek" bývá často docela běžným společníkem také pro dospívající dívky, ale i pro mnoho dospělých.
V některých zemích, jako třeba v Japonsku, Rusku, nebo v USA, jsou majitelé plyšáků ochotni jim dokonce zaplatit turistickou cestu do světa, a to konkrétně do Prahy. Umožní jim to Cestovní kancelář pro plyšáky.
Koukni, ta paní vlevo svého plyšáka také všude nosí s sebou.
Pokud ho ovšem nechceš samotného pouštět do Prahy, ono docela postačí, když si svého "plyšáka" vezmeš na procházku do parku, do lesa, apod., zkrátka někam na čerstvý vzduch, ideální je s ním dost rychle běhat, umožnit mu hodně pohybu, to plyšáci doslova zbožňují a také Tvoji rodiče večer ocení, jak Ty, krásně utahaný, skoro hned usneš, jen co vlezeš do postýlky...
Pro zcela malé děti, do cca 3 let, jsou ale některé typy plyšáků nevhodné, zejména ty s dlouhými chlupy. Tam bych doporučoval, pokud takové dítě třeba pláče hlady, protože výše mateřského příspěvku jeho mamince všechny rodinné výdaje neumožní pokrýt, pořídit mu raději chrastítko s fotografií ministra financí Kalouska, v módě jsou ale i ty s podobenkou ministra práce a sociálních věcí Drábka, který před časem odstoupil.
Takový milý dárek dítěti alespoň na chvíli myšlenku na hlad zažene a mezitím maminka, třeba v popelnici, mu snad něco málo ke snědku najde... Jéé, zase jsem odběhl od tématu, já si neuvědomil, že tady tykám. Jestli tedy tomuhle nerozumíš, optej se třeba maminky na její názor na sociální politiku v ČR.
Táty se raději neptej, zase by se mohl hodně rozčílit, jako při Tvojí otázce minule, co to je ta důchodová reforma a co dobrého lidem přinese ☺.
Najdou se také mnozí plyšáci světoběžníci, kterým je fakt co závidět. Povídat by o tom mohl třeba „chlupáček“ slečny Veroniky, který za čtyři roky již navštívil 22 zemí světa… No, povídat… On toho namluví, asi jako já, ale slečna Veronika, která navštívila více než padesát zemí čtyř kontinentů, ta by mohla vyprávět…
Ona toho i ta zcestovalá kačenka dost nakváká, stačí jí prý zmáčknout a člověk se nestačí divit, ale já bych všem raději doporučoval si poslechnout její majitelku. Dělá o svých zážitcích z cest přednášky v Praze a okolí, napište mi, já Vám na ni dám kontakt a můžete se na nějakém takovém povídání domluvit.
Na spodní fotografii je tato "kačka" zachycena v létě roku 2013 v Lotyšsku, během festivalu Svátky písní, kde právě poslouchá lidovou píseň v podání sboru, který čítá neuvěřitelných 10 000 zpěváků! Že nevěříš? Si to přepočítej, ty chytrolíne...
Foto: slečna Veronika.
Chceš být již konečně dospělý?
Vše, co zde uvádím, má velkou souvislost s Tvým dalším životem. Pokud chceš žít v klidu a pohodě, nestačí jím jen tak "proplouvat", v případě problémů zdravotních si vzít nějakou pilulku, v případě zádrhelů životních Ti totiž někdy ani sebekvalitnější "maskot", nebo talisman nemusí pomoci.
Život lidí je velice složitý a plný zvratů, ale i tak vím, že každá situace se nakonec dá zvládnout a vyřešit, vím to z vlastní zkušenosti, věř mi.
Spousta dětí na prahu dospělosti (neboli teenagerů, anýbrž "puberťáků" ☺) ani netuší, co vše ještě život může přinést a někdy pak jednají zbytečně "nepřiměřeně" na první větší problém, nebo životní zkoušku.
Pro někoho to často bývá třeba fakt, že dostal špatnou známku ve škole. Také já, tzv. "jedničkář" ☺, jsem vyfasoval "kouli" relativně často a vím, že každý rozumný rodič to pochopí a nebude Tě za to moc "peskovat". A pokud ano, je to jenom proto, že takovou situaci neumí řešit jinak, ne proto, že by Tě neměl rád.
Dneska již není problém koupit časopisy pro mladé, kde jsou články o různých nepříjemných a život komplikujících životních situacích. Pravda, nejsou zrovna levné, ale pokud máš měsíčně stovky korun na kredit v mobilu, najdou se i pro tento účel. Případně existují zařízení, která se jmenují např. Městská knihovna.
Začni být odpovědný i v tomto, když tolik toužíš "být již dospělý", ale současně Tě upozorňuji na to, že svět kolem Tebe je samá přetvářka a faleš, takže zase ne vše, co se někde dočteš, je skutečně pravda, dost informací a "pravdy" je totiž na světě "korigováno" různě velikými finančními částkami, protihodnotami a protislužbami různého druhu.
Zajímej se včas o více věci, ne pouze o nejnovější hudební hity, nebo modely mobilních telefonů. V 15 letech se možná cítíš silná (silný) až moc, ale život přináší zvraty hodně nečekaně a je dobré se na to nachystat dopředu. A zase Ti nic neradím, já Tě o tom jen informuji, abych měl svědomí čisté. Jak se zachováš, je na Tobě.
Návrat zpět nahoru, kde je "menu" odkazů.